„Učení z vlastního prožitku a zkušenosti nelze ničím nahradit.“ píše Timothy Gallwey ve své knize Vnitřní hra tenisu.
A naše zkušenosti z koučování to jen potvrzují. Nejlepší myšlenky a poznatky klienti získávají, pokud v příjemné atmosféře rozebíráme jejich předchozí akce, zážitky a zkušenosti a stavíme se k nim nehodnotící formou.
Hlavním cílem rozebírání předchozích zkušeností v koučování je získat nové poučení a dostat jej do života.
Sám jsem byl během svých koučovacích začátků překvapen, jak skvěle to funguje a na jak velké věci jsou lidé schopni si sami přijít. Ve skutečnosti je pro ně takový přístup mnohem přínosnější než rady od druhých.
Až budete mít neodbytnou touhu někomu sdělit svou radu, zkuste se nejdříve zamyslet, jestli by nebylo přínosnější nechat dotyčného, ať si věc vyřeší sám a po svém. Dáte tím prostor přirozenému učení.
„Jakým způsobem nejčastěji pomáháte lidem kolem sebe?“ – tuto otázku často pokládám účastníkům našich tematických večerů. Mezi nejčastější odpovědi patří, že druhým radíme, nebo je navedeme na správné řešení. Důvod je zřejmý – je to rychlé a krátkodobě často i funkční. Ale opravdu to umožňuje druhým růst?
Ve skutečnosti ani moc ne, spíše tím jen narušujeme přirozený způsob učení. Znesnadňujeme druhým, aby si nalezli vlastní řešení, které je často mnohem lepší pro jejich život než to naše. A také je připravujeme o krásný zážitek z procesu učení a vlastního růstu. A především o víru v sebe sama. Stále častěji si všímám, jak zásadní je pro mé klienty zjištění, že si ve svém životě dokážou poradit sami i v těžkých situacích.
Rada a předávání zkušeností a znalostí samozřejmě má své nezastupitelné místo v procesu učení, zejména tvrdým dovednostem. Mnohdy je ale cennější vytvořit druhým bezpečný prostor pro učení se z vlastních zkušeností. Jak na to? Osvojte si koučovací dovednosti. Pro jejich základní osvojení do života stačí naše dvoudenní „Základy koučovacího přístupu.“