4 zabijáci vnitřní motivace

Jak na ně? Jak nepřicházet o svoji touhu posouvat plány i sebe jako osobnost kupředu? Jak skutečně motivovat druhé?

Životní změnu k lepšímu udělá jen ten, kdo doopravdy chce.

Základní pravidlo, které předáváme nastávajícím koučům na našich kurzech, aby velmi rychle nevyhořeli na pomáhání těm, kteří skutečnou motivaci nemají. Koučování s lidmi, kteří nechtějí, je vysilující a obvykle stejně nikam nevede. Tou skutečnou motivací myslím motivaci vnitřní, která vychází z přání a touhy člověka.

Oproti vnější motivaci, která je daná stimuly z vnějšího prostředí (hecování, vyhrožování, uplácení,…) a má obvykle krátkodobý účinek, dokáže vnitřní motivace vést člověka do akce dlouhodobě a taková činnost ho uspokojuje.

Člověk, který chce, si přichází na řešení a koná. Vidí smysl v tom, co dělá. A pak vidí smysl i v koučování, které mu cestu k cíli pomáhá najít efektivněji. Takové koučování je radost pro koučovaného i pro kouče.

Vnitřní motivace dává člověku sílu a vůli jít za svými cíli a sny, ale je křehká.

Podívejme se na nejčastější způsoby, které z našich zkušeností vedou lidi k tomu, že už vlastně nechtějí. Ke každému uvádím i cesty, které stojí za to vyzkoušet, abyste vnitřní motivaci opět probudili, ať už u sebe nebo u druhých.

1. Odměňování

„Když budeš na housle trénovat hodinu denně, koupím ti nový telefon.“

Takhle nenápadně a původně s dobrým úmyslem dokáže rodič oslabit vnitřní motivaci dítěte, které začalo na housle hrát, protože ho hra bavila. Odměna se časem stává hlavním důvodem, proč dítě na housle trénuje, a hra jako taková ho přestává bavit.

Platí to i u nás dospělých. Čím více odměny se nám dostává, tím více děláme věci pro odměnu a méně pro nás. Chodíme do práce pro výplatu, hledáme si práci místo povolání. Dříve měli lidé POVOLÁNÍ = k čemu jsem byl povolán. Potkávám stále více lidí, kteří ztrácí cit dělat věci jen tak, pro sebe, pro radost, nezištně pro druhé.

Peníze potřebujeme, abychom mohli žít na životní úrovni, kterou si přejeme. To na druhou stranu nevylučuje otázky, které jsou těžké, protože míří více do hloubky k vnitřní motivaci.

Proč dělám to, co dělám? Dělal bych to i zadarmo?

Vidět ve věcech smysl podporuje motivaci. Hledání smyslu je dokonce silnou lidskou potřebou. Člověk má vůli ke smyslu, jak definoval Viktor Frankl, zakladatel logoterapie. Stojí za to si tyto těžké otázky pokládat a dávat své hlavě to, co potřebuje – smysl.

2. Srovnávání

Jak píše David Rock v knize „Jak pracuje vás mozek“, hlava automaticky porovnává náš status s ostatními. Když na poradě pochválí šéf vašeho kolegu, v tu chvíli klesne váš status a vy se cítíte hůř (i když třeba kolegovi úspěch přejete). Nejste zlý, jste člověk!

V době sociálních sítí má náš mozek nekončící zdroj materiálu ke srovnávání. Sledujeme úspěchy a štěstí druhých v přímém přenosu. Neuvědomujeme si, že tyhle okamžiky s vysmátými obličeji jsou třešničkou na dortu. Že i oni šťastlivci museli ujít svou cestu, aby se mohli radovat a sdílet svůj úspěšný život. Navíc není jisté, co ze všeho obsahu je ve skutečnosti pravda.

Jenže ve srovnání s těmi úspěšnými se cítíme jako břídilové. My teprve pečeme dort a třešnička je ještě v nedohlednu. Najednou nám připadá, že se nemá smysl snažit, že už nám stejně ujel vlak. Že karty úspěchu byly rozdány.

Srovnávání si nejde zakázat, náš mozek ho má zakódované. Co dokážete, je určit, s kým se budete srovnávat. Srovnávejte se sami se sebou, ne s druhým! Ohlédněte se zpět. Kde jste byli před rokem a kde jste dnes? Co už jste se naučili? Co vše jste dokázali? Co ještě můžete a chcete dokázat?

3. Tlak okolí

Vzpomínám si na zkoušková období na vysoké. Večer před zkouškou mi přišlo od rodiny několik zpráv, které zněly asi takto: „Ty jsi chytrá holka. Určitě to zvládneš jako vždy. Držíme ti palce.“

V tu chvíli se mi obvykle udělalo zle. Ne ze zkoušky, ale z představy, že je všechny druhý den zklamu. Že třeba nejsem tak chytrá, jak si o mně myslí. Na zkoušky jsem chodila nevyspalá a vystresovaná. Vlastně mi bylo jedno, jestli si ze školy odnáším užitečné vědomosti do života. Hlavně mít vše splněno a zůstat tou „chytrou“.

Je jisté, že rodina podporu myslela dobře. Co teprve tlak ve formě vyhrožování? Učitelka mojí dcery mi vyprávěla, že děti mají ve škole žaludeční potíže, protože mají strach z rodičů, kteří jim za špatné známky hubují. Tímto přístupem rodiče dost zásadně formují svoje děti a vedou je k fixnímu myšlení.

Tento přístup popisuje Carol Dwecková v knize „Nastavení mysli“. Hodnocení a nátlak podporuje fixní nastavení mysli, ve kterém lidé vnímají svoje schopnosti jako jednou dané a nemají pak vlastní motivaci na sobě pracovat. Nevěří si. Čím více si nevěří, tím více se snaží dokazovat druhým své kvality, aby neztratili svůj status. Tak jako já na vysoké. Mohu potvrdit, že tento přístup ke štěstí a silné vnitřní motivaci k růstu nevede.

Nastavení mysli se dá změnit! Carol doporučuje chválit za snahu místo za výsledek. Tím podporujeme u druhých růstové nastavení mysli, se kterým lidé věří, že mohou dosahovat pokroků, když se budou snažit. Také je lepší vyhnout se nálepkování typu „Ty jsi tak šikovný.“ „V počítání jsi dobrý.“ „Na sport jsi levý.“ Stejně tak nenálepkujte ani sebe!

Mě osobně velmi podpořil koučink. Díky koučování si přicházím na řešení a vidím, jak se věci dají do pohybu, když se snažím. Věřím, že se dokážu zlepšovat a osobnostně růst. Už necítím takovou potřebu dokazovat svoje kvality druhým.

4. Zahlcení

Žijeme v rychlé době plné informací a možností. Pak se lidem může snadno stát, že po něčem touží, jsou motivovaní, ale jednoduše nevěnují svému zájmu dostatečnou pozornost. Říkají, že nemají čas. Ve skutečnosti nemají zaměřenou pozornost tím správným směrem.

Kde je pozornost, tam to roste.

Kde pozornost není, nic neroste, i když je tam úrodná půda.

S plnou pozorností vám pod rukama během pár minut vyroste funkční lávka podle návrhu Lenarda da Vinciho.

V koučování se zahlcenost ukáže tak, že klient opakovaně neplní své naplánované akce. A tady se láme chleba. Pokud skutečně chce, uvědomí si, že musí zaměřit pozornost na to podstatné a dát svému cíli potřebnou prioritu. Často si v takových chvílích zvědomí, kde zbytečně ztrácí svůj drahocenný čas.

Jak ještě podporovat motivaci klienta v koučování?

Setkala jsem se s kouči, kteří tvrdili, že umí klienta namotivovat. Tohle tvrzení mě vždy zaujme a ptám se, jak to dělají. Bohužel se většinou dozvím, že motivují tak, že klienta hecují „Máš na to!“ „To dokážeš!“ „Běž a makej!“ A to je co? Vnější motivace. Dočasně funguje, ale dlouhodobé výsledky a spokojenost klientovi nepřináší.

Takové motivování do koučování nepatří, stejně jako jiné manipulativní techniky. Naopak podporování klienta ke zvědomování vlastní motivace a hledání individuálního způsobu jejího posílení do koučování patří a je pro klienta skutečně přínosné. Velmi dobře funguje například zvědomování již dosažených úspěchů a další techniky, které učíme na kurzu.

Co když si klient přijde na to, že nechce?

Ve vlastní praxi jsem zažila i situace, kdy si klient naopak uvědomil, že pro danou změnu nebo akci vlastní motivaci nemá. Jak úlevné pro něj bylo, když nahlas vyslovil to, co uvnitř něj tiše, ale neúprosně dřímalo. To, že tahle cesta není pro něj. Není to slabost. Včasné zjištění ušetří klientovi spoustu času a energie věnované něčemu, v čem nemá sílu vytrvat.

Dlouhodobých výsledků totiž dosáhne jen ten, který dělá postupné kroky dlouhodobě. A k tomu je skutečně nezbytné CHTÍT.

Jak podporovat druhé i sebe? Jak nacházet vnitřní motivaci a jak s ní pracovat? Přijďte na náš dvoudenní kurz Základy koučovacího přístupu, kde se naučíte základy koučovacího rozhovoru pro sebekoučink a pomoc druhým.


Nejbližší živé akce o koučinku

Zjistěte jak začít výcvik kouče

Jak se stát koučem- tematický večer ZDARMA

20.11. 2019 18:30Sokolovská 126/40, 18000 Praha
Dozvíte se, co koučink skutečně je a zda je pro vás. (2 hodiny)
Kurz pro osobní kouče

Jak se stát koučem- tematický večer ZDARMA

3.12. 2019 18:00Sokolovská 126/40, 18000 Praha
Dozvíte se, co koučink skutečně je a zda je pro vás. (2 hodiny)
Kurz koučinku Praha

Základy koučovacího přístupu- 2 dny

17.1. 2020 09:30 - 18.1. 2020Sokolovská 126/40, 18000 Praha
První velký krok do světa koučinku.
Koučka a spolutrenérka kurzů >>
Pomáhám lidem překonávat změny a vést smysluplný život, který je baví.
Celý náš příběh si přečtěte tady >>
  • Přemýšlíte o tom, že se stanete koučem? Ověřte si, jestli myslíte jako kouč už nyní.

  • Kategorie
  • Nejnovější články
  • Najdete nás na Facebooku