Někdy mám pocit, že žiju v sociální bublině lidí, kteří upřímně myslí na druhé, chtějí druhým pomáhat a touží pro ně být podporou a oporou. Pak se nechám zaskočit, když narazím na lidi, kteří to mají přesně naopak. Jdou tvrdě za svými zájmy bez ohledu na druhé.
Pokud jste si otevřeli můj článek, pravděpodobně do mé pomáhající bubliny spadáte. Dost možná jste pro lidi ve svém okolí vrbou, za kterou se přicházejí svěřit se svými starostmi. Poznáváte se v některé z těchto myšlenek?
„Chci vědět, jak druhým nejlépe pomáhat a jak s nimi dobře komunikovat.“
„Vidím, že moje rady nefungují, jak očekávám. Chci zkusit jiný přístup.“
„Řeším jak podpořit děti, aby našly svoji cestu a udrželi jsme si dobrý vztah.“
„Vím, že nejdřív potřebuju vyřešit svůj život, abych mohl být oporou pro druhé.“
Poskytnutí pomoci druhým nám přináší velmi silný pocit štěstí a naplnění. Někdo dokonce v pomoci druhým nachází svůj největší smysl v životě.
„Jedním z nejkrásnějších zadostiučinění v životě je, že kdykoli se upřímně snažíme pomoci jinému, pomáháme i sami sobě.“ — Ralph Waldo Emerson
Jenže v dlouhodobém hledisku pomáhání přináší řadu rizik:
Vydáváte velké množství energie na podporu druhých, ale tato energie se vám dostatečné nevrací. Čerpáte své vlastní zásoby, až vám energie a chuť dojdou úplně. Syndrom vyhoření nejčastěji ohrožuje lidi, kteří pomáhají. Setkáváme se s tím i v rámci pro bono koučování lidí v neziskovém sektoru.
Pomáhání je příjemné nejen pro vás jako podporující osobu, ale i pro podporovaného. A tomu se tato role snadno zalíbí natolik, že iniciativu za řešení problému plně svěří vám. Stane se na vás závislým. To za vámi bude chodit, kdykoliv se něco přihodí. Proč by se namáhal s hledáním řešení, když vy to vždy tak skvěle vymyslíte a nejlépe i zařídíte!
Jenže ono to skvělé řešení vždy fungovat nemusí. A za kým si dotyčný přijde stěžovat? Za vámi. A na koho si bude stěžovat? No přece na vás, když jste to vymysleli. Pokud na sebe přesouváte odpovědnost, máte v rukou tvořivou moc řešení vy. A co zbude pomáhanému? BEZmoc. Vám v konečném důsledku také, protože jednání druhého nemáte ve svých rukou.
Jak pomáhat jinak, abyste druhým pomohli a sobě neškodili? Sami sebe se zeptejte:
Než se vrhnete do bezmezné pomoci, ověřte si, že o ni stojí. Pokud dotyčný o vaši pomoc nestojí, je vysoká pravděpodobnost, že se vaše energie mine účinkem. Změny v životě nemůžete táhnout za druhé. Pokud oni sami nenajdou svoji vnitřní motivaci a vůli, dlouhodobých výsledků nedosáhnou.
Ne vždy je na místě rada. Vezměte si ženu, která přijde naštvaná z práce. Chce si svému muži postěžovat, ale ten okamžitě přijde s řešením, což ženu spíše rozčílí, než potěší. Někdy zkrátka stačí jen naslouchat a uděláte pro druhého tu nejlepší službu.
Vypovídání je příjemné, na druhou stranu věci v životě k lepšímu nezmění. Pokud chce člověk jiný život, musí v něm něco změnit. Potřebuje najít své řešení, sestavit plán a jít do akce. Ani tady rada často nebývá to pravé ořechové. Rada totiž pochází z vašeho světa a dotyčnému fungovat nemusí. Více mu pomůžete koučinkem nebo koučovacími dovednostmi. Jaký je mezi nimi rozdíl?
A někdy je opravdu nejlepší poradit. Dotyčný se dostal poprvé do situace, kterou jste si sami prošli. Chce dát výpověď v práci a neví jak postupovat. Poprvé cestuje do Asie a vůbec neví, co všechno by měl před odjezdem zařídit. Pak je na místě sdílet vlastní zkušenost a dát své tipy. Pokud o ně ovšem stojí!
Chcete se naučit koučovací rozhovor, kterým podpoříte lidi ve svém okolí i sami sebe? Zveme vás na dvoudenní kurz Základy koučovacího přístupu.