Koučink a mentorink. Dva pojmy, které bývají velmi často kombinovány a zaměňovány. Chybuje se v jejich definici, ale ještě horší je možná fakt, že často vidím ve firmách jejich naprosto kontraproduktivní využívání. Je to škoda, protože obě techniky mohou být skvěle využívány a dokonce je lze velmi účelně zkombinovat.
Mentorink je o předávání zkušeností od někoho v daném oboru zkušenějšího (často i staršího) k někomu s menší praxí v dané oblasti. Mentor je tedy v tomto případě nositelem know-how a často i životní zkušenosti, které citlivě předává mentorovanému. Efektivitu tohoto procesu hodně ovlivňuje ochota mentora předávat své znalosti a ochota mentorovaného rady a doporučení vnímat a přijímat. Mentor je často přirozenou autoritou v dané organizaci a bývá respektován.
Osobně vnímám velký prostor pro mentorink u předávání tvrdých dovedností (hard-skills) a v oblastech, kde jsou pevně dané postupy a přístupy vedoucí k úspěchu.
Dá se říct, že přirozeným opakem mentorinku je koučování. Zejména v osobě nositele know – how. Ve stručnosti – kouč pomáhá tak, že přímo nepomůže. Kouč totiž vytvoří podmínky pro to, aby si koučovaný pomohl sám a našel si pro dilemata svá nejlepší možná řešení. Koučink vychází z toho, že největším expertem na dané téma je sám sobě koučovaný, nepotřebuje rady od kouče.
Vytváří koučovanému vhodné podmínky pro přemýšlení. Klade otevřené otázky zaměřené primárně do budoucna a na řešení. Pomáhá koučovanému ujednotit si myšlenky a vzít si odpovědnost za své záležitosti.
Koučování je vhodné aplikovat při zvládání změn, hledání vlastní cesty, řešení témat v oblasti soft skills a tam kde dotyčný má znalost tématu a je ochotný na tématu pracovat a posouvat jej vpřed.
Velmi zajímavým přístupem je využít kombinaci obou technik. Mentor může předat své know-how a pohled na věc a následně může kouč pomoci promyslet si, jak tyto nové dovednosti dostat do života a reality příjemce.