Koučink je pomáhající profese a přitahuje lidi, kteří se zajímají nejen o svůj osobní rozvoj, ale i o druhé. Řada našich absolventů tak projevila chuť pomáhat i tam, kde se finanční prostředky na koučink nedostávají.
Díky společnému zájmu před třemi lety vznikla iniciativa Růžová mašinka. Petra Lazáková, která nám poskytla rozhovor o její cestě ke koučinku i pomoci druhým, stála u jejího zrodu.
Prostřednictvím Růžové mašinky bezplatně pomáháme lidem v neziskovkách, školství a zdravotnictví, aby díky koučování získali efektivní čas pro řešení svých témat. A podle referencí na webu Růžové mašinky si poskytnutého času a péče cení.
Ráda bych vám představila dvě výrazné dámy tohoto projektu a sdílela rozhovor, který spolu vytvořily.
Petra k nám nejprve přišla ze zvědavosti – coby redaktorka psala článek o koučinku. Nakonec se z ní stala naše studentka, která s námi spolupracuje dodnes. Petra pracovala 11 let v Českém rozhlase, je autorkou 3 charitativních audio CD pro děti. Spolupracovala s UNICEF, s ADRA, s Nadací Divoké husy, a vedla malý zdravotnický a vzdělávací projekt v Indonésii. Nejčastěji pomáhá dětem a dospělým v náročnějších životních situacích, a také podporuje lidi ve zdravotnictví a sociálních službách.
Maru dokončuje vysokou školu a zároveň působí jako sociální pracovnice. Růžovou mašinku zná z pozice klientky i koučky. Jako klientka byla natolik spokojená, že nastoupila do kurzu RE Kouč. Hned po jeho absolvování se do projektu zapojila jako koučka. Zároveň je jeho ambasadorkou. Díky její práci jsme více aktivní na sociálních sítích, např. na LinkedIn. S tím přišla myšlenka sdílet příběhy našich koučů, kteří se do Růžové mašinky zapojili. Jako první vyzpovídala Petru Lazákovou.
A tady jsou odpovědi Petry na otázky od Maru.
Upřímně? Zdravotní sestry a mladé lékařky, se kterými jsem spolupracovala na zdravotnickém a vzdělávacím projektu v Indonésii. Díky nim a jejich zpětné vazbě jsem zjistila, že lidem a jejich jedinečným příběhům ráda naslouchám. Tedy že mě baví a naplňuje, když díky tomu, že jim poskytnu bezpečný a vlídný prostor pro přemýšlení, tak ti lidé najednou zjistí, co všechno v nich je a co všechno mohou nebo naopak vůbec nemusí!
Když lidem dáš své ucho, svůj nefalšovaný zájem a podporu, tak se zpravidla cítí v bezpečí. A tehdy si snadněji pojmenují to podstatné, více se poznají, mohou se zbavit i zatěžujících vzorců myšlení a chování, a snadněji se rozhodovat. Stávají se tak vlastně svobodnější, silnější, sebejistější. Jedna paní to komentovala, že si připadá, jako by se znovu narodila. Nesmírně si vážím toho, že můžu být přitom…
A zcela sobecky, i velmi otevřeně – tahle práce dává zpětně smysl i některým náročnějším událostem mého příběhu, protože asi právě díky nim mohu své malé i velké klienty víc pochopit. V dřívějších profesích jsem se taky snažila děti i dospělé především pochopit, podpořit je – ať už coby redaktorka Radiožurnálu a Rádia Junior, autorka „pomáhacích“ CD pro děti nebo šéfka toho projektu v Indonésii. A myslím, že mi tohle moje „podporující“ nastavení vyhovovalo, protože jsem v hlavě měla příběhy jiných lidí, a ne tolik ten svůj… ale na něj taky muselo samozřejmě dojít, a rozmotala jsem ho právě i díky koučinku. Takže v koučinku vlastně smysluplně propojuju všechny své pracovní i osobní zkušenosti – a skvělé je, že tím pomáhám klientům a zcela jistě i sobě. 😊
Protože jsem se v té oblasti nějakou dobu pohybovala, tak vím, že to mohou být naplňující profese, ale i dost vyčerpávající, hlavně emočně. Taky si myslím, že někteří lidé v pomáhacích profesích si podporováním druhých leccos kompenzují, a že jdou do té práce hodně srdcem. To mimo jiné znamená, že někteří jsou náchylnější k vyhoření nebo větší únavě, k zahlcení, k úzkostem, k tíživým pochybnostem o sobě … Určitě jsem byla jednou z nich, a koučink mě nesmírně pomohl, když mi bylo mizerně!
Když jste vyčerpaní, vystresovaní, máte hlavu jako pátrací balón, pochybujete o sobě, tak nemůžete poskytnout kvalitní péči sobě, natož svému pacientovi, klientovi nebo studentovi. Proto by bylo dobré dostat koučink do domovů pro seniory, do zdravotnických a sociálních zařízení, do škol… Byla jsem několikrát svědkem toho, že když se vedení takového zařízení dostalo do větší pohody, tak byli najednou spokojenější i pečovatelé, zdravotní sestry a lékaři… a tím samozřejmě i jejich pacienti nebo klienti. Podobnou dynamiku pozoruju i v rodinách. Pracuju jak s dětmi, tak s jejich rodiči. A když si své záležitosti pořeší rodiče, obvykle se to pozitivně přenese i na děti. Jeden člověk tak může ovlivnit příběhy mnoha dalších!
Já jsem do koučování jako takového šla s tím, že chci tenhle styl podpory šířit v nezisku, ve zdravotnických a sociálních službách, a taky mezi dětmi a dospívajícími. Jak jsem říkala, měla jsem s pomáhacími profesemi zkušenost, a jednou nohou jsem v neziskovkách chtěla zůstat.
Mašinku jsem pomáhala rozjíždět, protože jsem chtěla co nejvíce smysluplné praxe v té „mé“ oblasti před ostrým koučovacím startem. Když na tu dobu zpětně vzpomínám, tak se musím usmívat. Byla jsem koučováním tak moc nadšená! Neměla jsem ještě kancelář, a tak jsem koučovala všude možně – na chodbě nemocnice, na zadních sedačkách mého auta, v parku v dešti, v mnoha kavárnách, u klientů doma… ale bylo to skvělé, a někteří klienti z „mašinkové doby“ jsou mými věrnými klienty doteď – akorát už chodí ke mně do útulné kanceláře v Praze 4, kde jim udělám kávu nebo čaj. 😊
Jednoznačně super start, cenné zkušenosti, větší víru ve své schopnosti a znalosti, a taky klienty! I teď někteří noví klienti přicházejí díky šuškandě těch mašinkových klientů. Velmi si jejich důvěry a odhodlání šířit mou nabídku podpory dál vážím! Taky si moc vážím Lucie a Vaška, kteří Mašinku vymysleli a udržují v jízdě. Je to vážně smysluplný projekt, který může pomoci jak mnoha koučům, tak těm koučovaným a dokonce i jejich blízkým.
Více o koučce Petře Lazákové zde: www.lazakova.cz
Petra působí coby koučka i v organizaci MILA, která se snaží zlepšit podmínky pečovatelské profese. Více zde: https://www.mila.je/d-o-m-a/