Jedna opomíjená věc do fungující spolupráce
Lucie SzakálMožná jste to už také zažili. Vrhnete se do spolupráce s někým, kdo vám výborně sedí, ale po čase začne spolupráce skřípat. Možná jste na začátku opomněli jednu důležitou věc. Na našich příkladech z praxe i ze života vám ukážu, jak jsme se s ní vypořádali my.
Když kupujete dům, podepíšete kupní smlouvu. Když nastoupíte do práce, podepíšete pracovní smlouvu. To je přece jasné. Ale co v přátelské spolupráci nebo rodině? Tam většinou očekáváme, že bude všechno fungovat samo od sebe. Vždyť se přece známe!
Jenže ouha. I když se znáte, každý jste originální osobností. Přirozeně hodnotíte vzniklé situace ze svého úhlu pohledu. Máte odlišné zkušenosti a vytváříte různá očekávání. A jak se očekávání nesejdou, je zle. Nenaplněná očekávání vedou k frustraci a dříve přátelský vztah může být vážně poškozen.
Teď tady neteoretizuji, mluvím z naší zkušenosti. Řada nepříjemných zážitků z posledních let nás přesvědčila, že pravidla jsou základem nejen v koučování, pracovních vztazích, ale i v osobním životě. Budu ráda, když vás tento článek inspiruje a pomůže vám předejít zklamání, když s někým budujete dlouhodobý vztah a příjemnou spolupráci.
Pravidla svazují?
Mám pocit, že dnes jsou ve společnosti pravidla vnímána jako něco, co brání osobní svobodě. Pravidla se mnozí naučili obcházet. Být „policajt“, který hlídá jejich dodržování, není záviděníhodná role. Možná je to pozůstatek dřívější doby plné nesmyslných pravidel – lépe řečeno pravidel, která dávala smysl jen určitým lidem. Možná je to rebelie, která tak trochu (nebo více) dřímá v každém z nás. Záleží, jak se na ně díváte. Pojďme si posvítit na tu „dobrou“ stranu pravidel a jak ji využít pro funkční spolupráci.
Představte si spolupráci jako tenisovou hru. Pinkáte si pěkně míček z jedné strany na druhou. Jak poznáte, že byl míček „dobrý“, nebo ne? Nakreslíte čáry. Obdobně i pravidla pomáhají vymezit hřiště. Dobře nastavená pravidla nesvazují, ale vytvářejí přehledný prostor, ve kterém se můžete bezpečně pohybovat.
Správný čas pro stanovení pravidel
Když jsme v roce 2019 spouštěli RE komunitu a Růžovou mašinku, byli jsme plní vizí a ideálů. Vytvořili jsme prostor pro další růst našich absolventů a nezištnou koučovací pomoc dalším lidem. Předpokládali jsme, že je vše jasné a stačí komunikovat plány a aktuality.
Až postupem času jsme narazili na slabé stránky a rizika. Pochopili jsme, že naše očekávání nemusí sdílet všichni. A že se dokonce najdou lidé, kteří je chtějí využít k jinému účelu, než bylo zamýšleno. Proto jsme postupně zavedli pravidla pro RE komunitu, kouče i klienty Růžové mašinky. Abychom pravidly zajistili, že SMYSL těchto projektů zůstane zachován, i když je tvoří desítky lidí s různými očekáváními.
Při ohlédnutí zpět je jasné, že bychom těžko nastavili současná pravidla hned na začátku. Vůbec jsme neměli tušení, co vše se může odehrát a ani jsme neměli šanci tyto informace dopředu získat. Co jsme mohli a měli udělat, bylo vymezení základních pravidel hned v úvodu. Zkrátka si připravit barvu (pro tenisty přesněji řečeno vápno), párkrát si pinknout a pak se dohodnout, jak velké hřiště chceme, aby to vyhovovalo oběma stranám. Vyhnuli bychom se tak období, kdy jsme ztratili spoustu energie vyjasňováním a váháním, zda pravidla zavést.
Příklad z našeho rodinného života
Když k nám přijde nová návštěva, scénář je většinou stejný. Zatímco chystám kávu, slyším, jak návštěva předčítá obsah naší nástěnky. Následují komentáře jako „To by naše děti stejně nedodržovaly“ nebo „To by se mi taky líbilo.“
Vychovávat tři děti, které vyrůstají ve více rodinách, se ukázalo jako pěkný oříšek. Stále dokola jsme řešili stejné situace a spory. Až mě jednoho dne napadlo, že si společně dohodneme pravidla, abychom měli všichni jasno v tom, jak chceme, aby naše domácnost fungovala. Pořídila jsem tabuli, fixy a svolala rodinnou radu. Sedli jsme si všichni ke stolu a řekli si, co si přejeme a co chceme jinak. Výsledkem bylo pět pravidel, která se už rok nezměnila.
Efekt přišel velmi brzy. Jakmile někdo některé z pravidel porušil, třeba hlasitě a nevybíravě kritizoval jídlo a strhával tím k odporu i ostatní, stačilo mu pravidlo připomenout, později jen ukázat na tabuli, až se kultivovaný přístup k jídlu stal zvykem. Ušetřili jsme si dlouhé debaty.
Nedávno mě děti překvapily, když pravidla vyjmenovaly zpaměti. Dětem totiž pravidla dělají velmi dobře. Ukazují jim hranice, které mohou testovat. Když se ujistí, že jsou pevná, jsou mnohem klidnější, protože přesně vědí, kde se mohou volně pohybovat a kam už nemá smysl chodit. Nemáme to my dospělí podobně?
Jen, prosím, nepřijímejte bezhlavě naše pravidla za svá. Naše pravidla vycházejí z našeho prostředí a situací. Netvrdím, že jsou nejlepší pro každého.
Smysluplná pravidla vycházejí z aktuální situace.
Možná i to je důvod, proč se pravidlům často bráníme. Bývají stanovena paušálně, ale každá skupina lidí funguje jinak a navíc se vyvíjí.
Jak na stanovení pravidel?
Podělím se s vámi o pár myšlenek, které pomáhají vytvářet smysluplná pravidla nám v Results & Emotions. Vycházím z našich zkušeností i koučovacího přístupu.
Smysl – očekávání – pravidla
Ještě než se dostanete k pravidlům, je dobré si vyjasnit smysl a očekávání. Zní to banálně, ale zkuste si říct, jaký je smysl vaší spolupráce s nadřízeným nebo vaší role v rodině. Mnoho lidí už v této fázi zjistí, že nemají zdaleka jasno, co od spolupráce chtějí a k čemu je. Na to se pak navážou neurčitá očekávání, která se vykrystalizují až ve chvíli, kdy pociťují nespokojenost. A to je pozdě.
Pár sebekoučovacích otázek
- Co je smyslem naší spolupráce?
- Jak má spolupráce v ideálním případě probíhat?
- Co je pro mě důležité?
- Jaká pravidla chce druhá strana?
- Na čem se shodneme?
- Jak pravidla zaznamenáme?
- Jak s nimi budeme pracovat?
Z odpovědí už jde ke tvorbě pravidel přistoupit mnohem snadněji.
Tip: Pravidla se snažte formulovat pozitivně – žádoucí chování.
Kde je pozornost, tam se něco děje. Pokud zadáte pravidla negativně, mysl bude podvědomě směřovat k tomu, co nechcete. Budete neustále bojovat s něčím, co nemáte dělat. Místo „Nebudeme na schůzky chodit pozdě“ bude lépe fungovat pravidlo „Budeme na schůzce vždy o pár minut dřív“.
Pravidla v koučování
I v koučování si kouč s klientem na začátku spolupráce dohodnou pravidla. Třeba o tom, že je rozhovor důvěrný a že kouč nebude klientovi radit. Kouč i klient pak mají jasnou představu, jak bude sezení probíhat. Pravidla díky tomu mají ještě jeden skvělý benefit – pomáhají vytvářet důvěru, bez které by koučování nefungovalo.
Pravidla jako výstuha koučovacího rozhovoru
Jak nastavit pravidla v koučování a jak vést efektivní rozhovor? To vás naučíme na dvoudenním kurzu Základy koučovacího přístupu.
Kde se potkáme naživo?
Co je důležitější než cíle? Poučení z let 2018-2023
Cíle nám pomáhají zaměřit směr a motivují nás vyrazit kupředu. Cíle nás…
Podcast # 15: Lucie Polívková: Na koučování se mi nejvíce líbí respekt ke klientovi a jeho vlastnímu řešení
Dalším hostem podcastu byla Lucie Polívková, která působí jako koučka a rodinná…
Podcast # 9: Lucie Szakál: Díky koučování se stanete tvůrcem svého života
Druhou sérii podcastu o koučování otevírá jako host Lucie Szakál. Lucka je…
-
-
5 knih pro seberozvoj, které doporučuju 27.4.2021 -
-
4 zabijáci vnitřní motivace 28.10.2019 -
-
Jak definovat koučink? 28.2.2019
-