Chci s vámi sdílet svůj prázdninový zážitek s dětmi, který se mi navždy zapsal do paměti a pomohl mi k velkému prozření. Když jsem se vracela s dětmi z výletu, všimla jsem si, že je Sandra nějaká zaražená a bez nálady. Ptala jsem se, co ji trápí a ona mi odsekla, že nic.
Normálně bych začala v hlavě spekulovat, co jí pokazilo skvělou náladu a jak ji z nepohody vysvobodit. Kladla bych jí otázky, snažila bych se převést její pozornost na něco pozitivního. Ona by na to jako obvykle nereagovala a já bych byla nakonec také špatně naladěná. Ach ta emoční nakažlivost. Tentokrát mě něco uvnitř mojí hlavy zastavilo a přesvědčilo, že se tím nemám zabývat a mám se plně věnovat řízení. Jsem si jistá, že to byla moje stará známá. Intuice. V tu chvíli jsem pocítila ohromnou úlevu. Pevně jsem držela volant a užívala si pocitu naprostého klidu. Pocitu, že je to tak správně.
O pár vteřin později se stalo něco, co jsem vůbec nečekala. Zprava z lesa vyběhla srnka a zamířila si to přímo na cestu před námi. Prudce jsem sešlápla brzdu. Nádhernou srnku a naše těžké auto dělil jediný metr, když nás minula, přeběhla silnici a utíkala bez úhony pryč.
Úplně jsem zastavila a s úžasem hleděla, jak majestátně míří do lesa. Zvláštní bylo, že jsem během tohoto nečekaného setkání ani na chviličku nepocítila strach. Věděla jsem, že mám všechno pod svojí plnou kontrolou.
Byli jsme desetiny vteřiny od srážky a já tento drahocenný čas získala jednoduchým rozhodnutím. Důvěřovala jsem svojí intuici a plně věnovala pozornost tomu, co bylo důležité, řízení.
A to nebylo vše. V ten okamžik mi došlo, že pokud bych intuici neposlechla, byla bych ponořená do svých myšlenek a řešila náladu mojí dcery. Dost možná bych tím přišla o drahocenný čas na reakci, která nás zachránila před srážkou.
Až v kritický okamžik mi došlo, že se v této situaci nacházím docela často. Řeším náladu druhých. A co vy? Kolik času trávíte tím, že zkoumáte náladu někoho jiného?
Proč má špatnou náladu? Proč se s vámi nebaví? Proč necítí to samé co vy? Proč není šťastný?
Kolik energie a pozornosti si tím ubíráte? Dost možná je to pozornost, která vám pak někde chybí. K tomu, abyste zvládli vaše náročné situace a třeba k tomu, abyste byli vy sami šťastní.
Přijměte, že nejste odpovědní za pocity a náladu druhého. Navíc, emoce příliš ovlivnit nemůžete, ty zkrátka přicházejí. Co určitě máte ve svých rukou je vaše reakce na ně. A já zvolila tu správnou reakci. Nechala jsem Sandru být.
Nesnažit se za každých okolností druhým pomoci s jejich emocemi neznamená na ně kašlat. Naopak.
Vždy jsem se snažila lidem kolem mě pomáhat. Poradit jim, když jsem cítila, že si neví rady. V tom mě hodně změnilo koučování.
Koučování mě naučilo:
Zkuste to příště také. Až bude někdo ve vašem okolí ve špatné náladě, zastavte se a místo aktivní pomoci nabídněte oporu bez dalších otázek. Ušetřete si snahu, o kterou nikdo nestojí.
Oprostit se od zažitého přístupu je nejtěžší s vašimi blízkými. Vyzkoušejte změnit váš přístup nejprve s kolegy nebo známými. Pokud máte dar empatie, sami poznáte, kdy vás skutečně potřebují.
Jeden kratičký okamžik a tolik myšlenek. Znáte to? Svoje uvědomění jsem sepsala, abych se k nim mohla vracet i bez adrenalinové situace. Věřím, že budou přínosná i vám. Inspirujte se jimi.
Když zavřu oči, vidím srnku vybíhající z houští. Vím, co mi tím chce tato vzpomínka říct:
I pro vás může být zdánlivě banální situace zážitkem, který vám dá cenné poučení do života. Pokud máte otevřenou mysl a jste ochotni měnit zažité návyky.
Kromě poučení cítím vděčnost. Jsem vděčná za to, že jsem měla možnost užít si bez úhony a více vědomě zbytek horkých prázdnin.
Naučte se, jak pomoci lidem více než radou.