To ticho a napětí by se dalo krájet. Koučovací klient právě otevřel téma, o kterém nikdy nemluví. Přestože na něj často myslí a zaměstnává mu hlavu už dlouhou dobu, doteď nenašel odvahu nebo odhodlání o něm s někým mluvit. Nemluví o něm s kolegy, s nejbližší rodinou a dokonce ani s nejlepším kamarádem. Až teď s koučem. Po několika sezeních budování důvěry konečně sebral odvahu.
Příběh z profesionálního koučování, který vůbec není neobvyklý. Čím to je, že se koučům lidé tak otevírají? A jaké faktory to ovlivňují?
Za 13 let co koučuji, jsem vypozoroval jeden nezbytný předpoklad a řadu faktorů, které otevřenost na straně klienta v koučovacím hovoru podporují.
Tím nezbytným předpokladem je autenticita kouče.
Jinými slovy to, zda je kouč sám sebou. Nebo zda si na kouče jen hraje. Z praxe vidím, že na tohle mají klienti šestý smysl. Dokáží vycítit zájem skutečný a zájem hraný. Rozlišit mezi zájmem kouče pomoci klientovi, anebo jen vydělat peníze.
Bohužel autenticitě vás nikdo na kurzu nenaučí, k té si musíte dozrát nebo se k ní prožít. Na druhou stranu si nemyslím, že by v ní hrál nějakou velkou roli věk.
Autenticita je základním stavebním kamenem k tomu, aby se mezi koučem a koučovaným vytvořil vztah a vzájemná důvěra. Další faktory jsou už specifické pro vedení koučovacího rozhovoru a podporují důvěru a vzájemnou otevřenost.
Je to tak, kouč nehodnotí, zda je vaše myšlenka správná nebo špatná. Je vaše a to stačí. Většina lidí je ale zvyklá na to, že jsou neustále hodnoceni. Často se tedy bojí sdílet hlubší nebo intimnější myšlenky, protože v minulosti narazili na někoho, kdo se jim buď smál, nebo jejich myšlenky veřejně strhal v honbě za namasírováním vlastního ega.
To kouč nedělá. Klient je tím, kdo má v koučování zářit. A je také jediným soudcem vlastních myšlenek. Nevěřili byste, jak moc tento fakt přispívá k otevřenosti na straně klienta a vzájemné důvěře.
A naslouchá jinak, než je obvyklé. Obvykle nasloucháme, abychom pochopili. V koučování nám jde ale především o to, aby klient chápal sám sebe. Dáváme mu prostor mluvit. Vracíme mu klíčové myšlenky. Ověřujeme, zda jsme pochopili podstatu sdělení. Vědomě vnímáme klientovo sdělení – na verbální i neverbální úrovni.
„Vašku, s Tebou mám po letech pocit, že mi někdo opravdu naslouchá.“ často slýchám od svých klientů. Přitom to není žádná věda, stačí dát na chvilku klienta na první místo, ve své pozornosti.
Jedna z nejdůležitějších přísad kvalitního koučovacího vztahu je důvěrnost. Co se řekne v koučování, zůstává v koučování. Kouč nikomu nereportuje, ani nesepisuje zprávy. Kouč, který poruší důvěrnost, poškozuje nejen sebe, ale hlavně pověst koučování. To, že se nám koučům klienti otevřou, je čest a obrovský projev důvěry. Buduje se dlouho a ve vteřině se dá ztratit.
Hlubší rozhovory ale nemusíte vést jen v koučování, všechny výše uvedené poznatky můžete v určité míře vnášet i do svých běžných rozhovorů. Svěřují se vám druzí často? Pak máte přirozenou důvěru. Řada účastníků našeho kurzu „Základy koučovacího přístupu“ jako jeden z důvodů proč šli do kurzu, zmiňují fakt, že se jim okolí často svěřuje a oni hledají cestu, jak jim nejlépe pomoci. A koučink tou cestou je.